žena bez státní příslušnosti

V článku 1 Úmluvy o právním postavení osob bez státní příslušnosti z roku 1954 se uvádí, že osobou bez státní příslušnosti je osoba, kterou žádný stát podle svých právních předpisů nepovažuje automaticky za svého státního příslušníka (neboli občana). Mnoho žen se však nachází v takovém postavení nejen podle zákona (nemají státní příslušnost podle právních předpisů), ale také fakticky, protože svou státní příslušnost nemohou uplatňovat nebo ji nemohou prokázat či ověřit. Faktická neexistence státní příslušnosti je problémem zejména pro ženy, například pro ty, které byly předmětem obchodování a jimž byly zabaveny nebo ukradeny doklady, dále pro migrantky bez dokladů, včetně žadatelek o azyl, které také nemusejí být schopny prokázat svou státní příslušnost a mohou být de facto bez státní příslušnosti. Zákony upravující státní občanství mohou ženy přímo či nepřímo diskriminovat a vystavovat je ve větší míře než muže nebezpečí ztráty státní příslušnosti. Ke ztrátě státní příslušnosti může dojít například proto, že ženě byla zamítnuta žádost o změnu občanství, dále z důvodu ztráty občanství na základě sňatku s cizím státním příslušníkem, z důvodu změny státní příslušnosti manžela během manželství, nebo proto, že ženě bylo státní občanství odňato v důsledku diskriminačních praktik. S právem žen a jejich dětí na státní občanství je úzce spojena registrace při narození. Nepřímá diskriminace, kulturní zvyklosti a chudoba často matkám, zejména neprovdaným, znemožňují, aby měly stejnou možnost registrovat narozené děti jako muži. Není-li dítě po narození registrováno, může to pro ně v důsledku znamenat omezení nebo odnětí možnosti účinně uplatňovat celou řadu práv, například právo na státní občanství, právo na jméno a identitu, rovnost před zákonem a uznání právní způsobilosti, a dále potíže při získávání přístupu k diplomatické ochraně a dlouhodobé zadržování při řízeních o prokázání totožnosti a státní příslušnosti.